Názvy a funkce zubů: Průvodce pro rodiče a jejich děti

Úvod do zubní anatomie

Asi každý rodič to zná, to šimrání v břiše, když jejich dítě přijde s ručkou za zády a má za ni schovaný svůj první vypadlý zoubek. Ale čekat, jak se ten malý bičík jmenuje? A co až přijdou na řadu další? Pro většinu z nás je čekání na zubního vílu mnohem zábavnější než pamatování si všech těch názvů zubů, co nám mají sloužit celý život. Jak syčáky, tak řezáky a stoličky si najdou cestu ke světlu světa a my, rodiče, bychom měli vědět, jak se který z nich honosí.

Nikdy bych nezapomněl, jak přišla moje Adéla (ano, moje milovaná polovička), s lahvičkou s aloe vera na můj bolavý zub a já jsem jí řekl: „Tref se do toho správného, je to ten třetí zářezáček vpravo dole!“ Nevydržela se smát a od té doby jsem si řekl, že některé znalosti bychom prostě měli mít v malíčku. To mě inspirovalo napsat tento průvodce, abychom se v té anatomii zubů zorientovali a předešli jakýmkoliv nedorozuměním. Čtěte dále a objevte s vámi meandry naší ústní jeskyně.

Rozlišujeme dva základní typy zubů

No, začneme úplně od podlahy. Hned po porodu je sice dítě bez jediného zoubku, ale to se brzy změní. Už kolem šestého měsíce života se začnou prořezávat první zoubky a pak to jde ráz na ráz. Nejprve máme mléčný chrup, který pak vyměníme za stálý. Ale víte, že zatímco mléčných zubů máme celkem 20, v dospělosti bychom měli mít 32 zubů? Ano, každý chybějící zub podléhá otázce u zubního lékaře: „A kde je tenhle zlobilý zbylý?“

Příběh máme s Adélou i o začlenění stoliček, kdy našemu prvorozenému narážely čtyřky. Mysleli jsme chvíli, že dostává rohy, ale nakonec to byla jen signál, že půjde o silné éru nových stoliček. Abych to upřesnil, stoličky jsou ty naše moudráky, co rostou, když už máme moudrost – alespoň teoreticky! Přesto je úhle pohledu na stoličky různorodý, a někteří lidé je považují za nepotřebné zlo. Já se ale rád sepíšu se svým „moudrostím“ – vždyť jsem blogger, ne?

Zářezáčky a syčáky: Splátky budoucího úsměvu

Ale pojďme k řezákům a špičákům. Tito maličcí tvůrci našeho prvního dojmu mají svůj význam a roli – řezáky, přátelé, jsou jako ti plavčíci na plavbě stravou ústním mořem – oni jsou první, kdo řeknou: „Rozkousnu tě!“ Jakmile se na nich něco objeví, běžíme k zubaři, protože každý chce mít své brány do trávicího traktu ve výborné kondici. A když se nám třeba jeden ulomí, rázem máme ten nejlepší kostým na Halloween bez jakéhokoli dalšího úsilí!

Já osobně si pamatuji, jak mi ve škole jeden chlapec chtěl ukázat, jak umí otevřít lahev zubama. Představte si to, všechny oči upřené na jeho řezáčky, a potom se ozve: „Křup!“ A jako by nestačilo, že utrhl půlku jednoho řezáčka, ještě přišel na vyvázání prudkým vystříknutím syceného nápoje. Takže raději se suchým zubem k syceným nápojům přiblížíme. Moje zkušenost je teda, že tyto experimenty nechat na profesionály – jako jsem já, když do nich do sdílím blogu, ale s lahvemi si nehrajeme.

Stoličky a třenové zuby: Pomocníci na každém kroku

Když pomineme akrobatické kousky s řezáky, stoličky jsou ty, které nás provázejí těmi nejusilovnějšími obdobími jídelního časování. Tyto hrdiny bychom měli pořádně hýčkat, protože až přijde čas na čokoládu nebo na voňavý steak, ony jsou připraveny se postavit tváří v tvář těmto lahůdkám a dát vám tu nejlepší chuťovou zkušenost. Vzpomeňme na své první setkání se stoličkou – ah, jaká to byla bolest, ale jaký to byl pak pocit úlevy, když už byla na svém místě!

Z příhod s třenicími zuby mám jednu klasickou, kterou s Adélou občas vyprávíme na večírcích, aby jsme rozesmáli společnost. Pamatujete na ty dětské dny, kdy jste chtěli být silní jako vaši rodiče? A tak jsme se jednoho dne rozhodli, že si dáme do pusy co nejvíce kuřecích kousků, abychom byli jako táta. To byl čas, kdy jsem poznal celou sílu a význam třenicích zubů. Jak jsem se dušoval, že se nemusím dusit a že to mám pod kontrolou, mé chabé třenové zuby tvrdě bojovaly s přemírou práce. Dnes se tomu s Adélou s výhledem na horizont naší kuchyně smějeme, ale tenkrát… to bylo drama!

Jak rozlišovat zuby podle umístění

Teď už víme, že funkčnost každého zubu je jasně definovaná, ale co když přijde na to je rozpoznat podle umístění? Jediné, co potřebujeme, je malá anatomická akrobacie a zapamatovat si pár čísel – a nemyslím tím teď telefonní čísla na zubaře. V horním i dolním oblouku máme 16 zubů, které se dělí do čtyř kvadrantů – dva nahoře a dva dole. V každém z nich je osm zubů, od středu po stranu: čtyři řezáky, dva špičáky a pak šest stoliček, z nichž poslední dvě jsou ty naše slavné stoličky moudrosti.

Pro orientaci v tom, jestli je váš zub napravo či nalevo, v horním či dolním patře, použijeme klasické označení: pravé horní, pravé dolní, levé horní, levé dolní. A to je vlastně vše! Adéla to má jako zdravotní sestra v malíčku, ale já si musel sestavit pamětní pomůcku. K řezákům chodím jako „řízek“, ke stoličkám jako „stůl“, a špičáky jsem si spojil s myšlením na „spiklenecké sykytání”. Asociace mi pomohly zorientovat se rychleji, když jsem se snažil vysvětlit zubaři, co a kde mě bolí. Pravda, on se tomu vždycky zasmál, ale pochopil!

Jak se starat o jednotlivé typy zubů

Od identifikace zubů se posuňme k péči o ně. Každý zub má svůj vlastní malý úkol, a proto potřebuje trochu odlišný přístup v péči. Řezáky a špičáky si žádají pečlivý kartáček – jejich roviny jsou menší, a tak vyžadují jemnější dotek a pečlivé dočištění zbytků jídla. U stoliček a třenových zubů si zase dejte záležet na tom, aby jste prostor mezi nimi dobře vyčistili – to se často přehlíží a právě tam se nejčastěji skrývá neplecha v podobě plaku a zubního kazu.

Vzpomínám si, jak mi Adéla jednou říkala: „Radime, ty jsi jako detektiv – vždycky najdeš i to nejmenší zrnko mezi zuby!“ No, já se smál, ale pravdu měla. Použití zubní nitě se stalo mé denní rutinou stejně jako čtení názorů na svůj blog. A kdo by to byl čekal, že jednou budou zábava a zubní nit z hlediska důležitosti postaveny na stejnou úroveň? No jo, život píše ty nejlepší scénáře!

Prevence je základ

K péči o zuby samozřejmě patří i prevence. A tady platí, že číst o umývání zubů je skoro tak užitečné jako je opravdu umýt. Naučte své děti hned od mala, že zuby jsou jejich malí kamarádi, o které je potřeba se starat. Já s Adélou jsme s našimi dětmi začínali tak, že jsme si umývali zuby všichni společně a hráli jsme na zubní kapelu. Občas to vypadalo jako koncert v dešti, plné kapající pasty a vody, ale zábava a dobrý návyk se vštípil!

Pamatuji si, jak nám ta nejmladší přišla večer říct, že zuby musí umýt, „protože chci mít pusu jako z reklamy“. Smích a zdravé zoubky šly v té chvíli ruku v ruce. No a samozřejmě nesmím zapomenout na pravidelné návštěvy u zubaře. Někteří lidé je mají za horší než samotného Grincha, ale Adéla mi vždycky před návštěvou říká: „Radime, zubař je tvůj přítel, ne nepřítel.“ A má stoprocentní pravdu – díky pečlivé kontrole máme naše zúbky jako perličky.

Závěrečné myšlenky pro rodiče

Mluvit o zubech může být stejně báječné jako jejich péče – a to jsem jako otec a blogger na vlastní kůži poznal. Informace jsou klíč k preventivní péči a já doufám, že tento příspěvek vaše znalosti o zubech trochu prohloubil. Uvidíte, že až přijde další zubní krizová situace,